Robotické svařování je použití mechanizovaných programovatelných nástrojů (robotů), které kompletně automatizují proces svařování jak provedením svaru, tak manipulací s dílem. Procesy, jako je obloukové svařování plynovým kovem, i když jsou často automatizované, nemusí nutně odpovídat robotickému svařování, protože lidský operátor někdy připravuje materiály ke svařování. Robotické svařování se běžně používá pro odporové bodové svařování a obloukové svařování ve vysoce produkčních aplikacích, jako je automobilový průmysl.

Robotické svařování je relativně nová aplikace robotiky, přestože roboty byly poprvé představeny v americkém průmyslu v šedesátých letech. Použití robotů při svařování začalo až v 80. letech, kdy automobilový průmysl začal ve velké míře využívat roboty pro bodové svařování. Od té doby výrazně vzrostl jak počet robotů používaných v průmyslu, tak počet jejich aplikací. V roce 2005 bylo v severoamerickém průmyslu použito více než 120 000 robotů, z toho asi polovina pro svařování. [1] Růst je primárně omezen vysokými náklady na vybavení a výsledným omezením pro aplikace s vysokou produkcí.

Robotové obloukové svařování začalo rychle růst teprve nedávno a již ovládá asi 20% aplikací průmyslových robotů. Hlavní součásti robotů pro obloukové svařování jsou manipulátor nebo mechanická jednotka a ovladač, který funguje jako „mozek“ robota. Díky manipulátoru se robot pohybuje a návrh těchto systémů lze rozdělit do několika běžných typů, například SCARA a kartézský souřadnicový robot, kteří používají různé souřadnicové systémy k řízení ramen stroje.